BIOPLASTY – široký pojem a vizuální ekologie
Bio- a Eko- jsou zaklínadla moderní doby a platí to i v obalovém průmyslu. Mnoho obchodních řetězců začalo před několika lety místo klasických tašek nabízet jejich ekologičtější variantu – rozložitelní, bio, recyklované, degradabilní a další tašky. „Biotaška“ je dnes „povinná“ v každém super/hyper řetězci. Bohužel, jak to bývá, dobré myšlenky se razantněji chopili „tvrdí“ obchodníci, marketingoví a PR šéfové, kteří o problematice bioplastů a zacházení s nimi neměli příliš ponětí. Anebo možná záměrně celou věc zjednodušovali, jen aby v očích veřejnosti a zákazníků vypadali jako dostatečně „zelení“. Pro takové chování již existuje termín greenwashing, tedy záměrná dezinformace za účelem prezentovat se jako environmentálně zodpovědná společnost. Jak to tedy s bioplasty je ve skutečnosti?
Zmatení jazyků
Bioplasty, plasty z obnovitelných zdrojů, degradabilní, biodegradabilní, oxo-degradabilní, rozložitelné nebo kompostovatelné plasty. To všechno a ještě mnohé další pojmy jsou dnes povinné značky na taškách, tak jako kdysi minimálně tři pruhy na teplácích ve vietnamských tržnicích. Naneštěstí o významu toho kterého termínu, má málokterý marketingový guru potřebné vědomosti. Není se čemu divit, neboť tyto pojmy mnohdy uvádí do nejistoty i lidi z obalové branže. A tak se stalo, že běžným spotřebitelům tyto pojmy významově splynuly do jednoho a např. tzv. oxo-rozložitelné tašky končily v dobré víře v tříděném bioodpadu, nebo byly s klidným svědomím ponechávány pohozené v přírodě (vždyť se stejně rozloží…). Bohužel, často přišlo zklamání až rozčarování z toho, že se „rozložitelný“ plast nechová tak, jak se uživatel logicky domnívá. Tímto neuvážlivým přístupem se pošramotila pověst opravdu dobré myšlenky.
Jak to tedy je?
Pojem bioplasty je poměrně široký, neboť v sobě zahrnuje jednak bio-based plasty, tedy polymery alespoň částečně vyrobené z tzv. obnovitelných zdrojů (škrob, celulóza aj.) a jednak biodegradovatelné/kompostovatelné plasty, tedy takové, které se vlivem okolního prostředí rozloží. Háček je ale v tom, že ne všechny bio-based plasty jsou biodegradovatelné/kompostovatelné a na všechny biodegradovatelné/kompostovatelné plasty jsou vyrobeny z obnovitelných zdrojů.
Biodegradabilita a kompostovatelnost
Biodegradabilní plasty jsou takové, které se vlivem okolního prostředí (UV záření, vlhkost, mechanické namáhání) postupně rozpadají. Kompostovatelné plasty se rozkládají působením bakterií (rozklad na CO2 + H2O + biomasa (+ případně CH4)). Pro správný a rychlý průběh kompostování není ale možné pohodit tašku pouze někde venku, ale je potřeba optimální prostředí – kompost.
Hlavním problémem je falešné rovnítko mezi pojmy kompostovatelný = degradabilní. Správný vztah totiž zní: kompostovatelné plasty jsou podmnožinou degradabilních plastů.
Vizuální ekologie
Plasty, které jsou pouze biodegradabilní, a to je zatím většina tašek v obchodních řetězcích, jsou totiž vyrobeny z běžného LDPE nebo HDPE pouze s přísadou tzv. oxo-additiv. I proto je jejich cena jen nepatrně vyšší než cena běžných „nerozložitelných“ PE tašek. A v tom je patrně i „osudová“ přitažlivost pro páchání greewashingu. S minimálními náklady, s tímto levným šidítkem, se můžu tvářit, že jsem ekologicky zaměřená společnost. Zde je také pointa názvu článku: „vizuální ekologie“. Oxo materiál se sice během 1 až 2 let skutečně rozpadne, ale pouze na mikroskopické části. Podstata materiálu z fosilních zdrojů však zůstává a snadno proniká do půdy a kontaminuje ji. Taška zmizí, sejde z očí a v uvědomělém občanovi vzniká mylný pocit, že se choval ekologicky, byť je tomu přesně naopak. Oxo-biodegradabilní materiály by se správně měly označovat pouze jako degradabilní, ale benevolentnost evropské i české legislativy je umožňuje označovat i jako biodegradabilní
Netvrdím, že oxo-degradabilní plasty jsou naprosto slepá ulička. Jistě mají své uplatnění. Avšak, v rukou marketingových guru, jejich snadné zneužití prokázalo skupině skutečně kompostovatelných plastů, vyráběných dnes většinou na bázi obnovitelných zdrojů (škroby, PLA) doslova medvědí službu. Jedinou obranou je začít důrazně komunikovat vzájemné rozdíly a naučit spotřebitele správnému zacházení s různými typy bioplastů. O tom zase příště…
Co nejméně greenwashingu Vám přeje
M!P