Ocelové vázací pásky

Ocelové pásky jsou velice pevné, tepelně stálé a tuhé a používají se při fixaci především těžších předmětů ve stavebním, hutním nebo dřevařském průmyslu. Jejich hlavní výhodou je možnost použití v automatech a vysoká odolnost proti ostrým a hrubým povrchům, která zaručuje bezpečnou fixaci zboží a zároveň minimalizuje riziko jejich mechanického poškození (např. nechtěné přeříznutí). Další výhody jsou plochý spoj a vysoká teplotní odolnost (např. při balení teplých produktů v hutích). Používání ocelových vázacích pásek má však i řadu nevýhod. Náviny kovových pásek jsou značně těžké (25 -35 kg) při poměrně krátkých návinech (200 – 300 m), což vyžaduje silné paže a poměrně časté doplňování nových rolí. Další nevýhodou páskování ocelí je  vysoké nebezpečí úrazu při manipulaci, páskování, ale také během odstraňování pásky z obalů i její likvidaci. Další faktory, které znepříjemňují práci z ocelovými páskami jsou rezvšudypřítomná mastnota, a pokud se při manipulaci uvolní konec pásky, celá role se okamžitě rozjede a můžete ji vyhodit (kdo někdy páskoval ocelí, jistě potvrdí). Zkrátka a dobře, páskování s ocelí není žádná legrace.

Plastové vázací pásky

Plastové vázací pásky jsou sice vývojově mladší, ale v současnosti daleko používanější než jejich kovové „sestry“. Proč tomu tak je? Plastové pásky se vyrábějí z několika různých materiálů a několika různými technologiemi. Nejpoužívanějšími jsou -extrudovaný polypropylen (PP), extrudovaný polyester, resp. polyetylentereftalát (PET) a  polyesterové vlákno. Páska z polyesterových vláken může být lepená (lepidlem za tepla či polypropylenem) nebo splétaná. Plastové vázací pásky dosahují vysokých pevností, jsou výrazně lehčí než ocelové pásky, mají dobrou tepelnou odolnost (od -40 do +100 °C) a jsou odolné vůči  chemikáliím, vodě a povětrnostním vlivům. Pokud se objeví nějaká slabá stránka plastových pásek, jde zpravidla o její špatnou aplikaci nebo neproškolenou obsluhu. Další nevýhody už se týkají jednotlivých typů pásek a jsou specifické pro materiál, resp. technologii výroby. Společnou slabinou je odolnost proti UV záření. Nejedná se o zásadní věc, ale při dlouhodobé expozici venku je potřeba konzultovat dobu expozice s výrobcem. Atraktivitu plastových vázacích pásek lze ještě zvýšit jejich potiskem. Práce s plastovými vázacími páskami je obecně daleko bezpečnější a pohodlnější než práce s ocelí. Náviny jsou až desetkrát delší než u ocelových pásek, je eliminováno riziko pořezání obsluhy  a manipulace, vázání i sundávání plastových pásek je daleko pohodlnější. V neposlední řadě je svoz plastového odpadu z páskování  efektivnější než u oceli.  

Příklad z praxe

Při cenovém srovnání vycházejí o něco lépe plastové vázací pásky. Například cena ocelové pásky šíře 25 mm a tloušťce 0,8 mm (pevnost pásky 1620 kg) je přibližně 4,20 Kč/m . Cena PES pásky s tkanými vlákny šíře 25 mm (pevnost 1440 kg) se pohybuje kolem 3,50 Kč/m. Například při balení 30 palet denně, kde je ve dvou úvazech na paletu spotřebováno celkem 8 metrů pásky, vychází celkové náklady na balení ocelí na 1008,- Kč/den oproti 990 Kč/den při vázání plastovou páskou (při balení PES páskou je potřeba připočíst 2,50 za sponu na každý úvaz). Nicméně je potřeba zvážit výše zmiňované výhody balení pomocí plastových pásek.

Zvyk je železná … páska

Ocelové pásky se i v současnosti hojně používají, nicméně více jak polovina aplikací by šla nahradit páskami plastovými při celkových úsporách 10-20 %, započteme-li náklady na opravy zařízení, spotřebu vzduchu, čas obsluhy a pevnost fixace. Platí zde totiž pořekadlo, že zvyk je železná košile, a tak firmy balí do oceli z důvodu, že tak prostě balí již roky. Přitom z hlediska pohodlí obsluhy, bezpečnosti práce a i recyklace použitého obalu mají plastové pásky jasně navrch.

Balte pohodlněji vám přeje

AP