Blog

Nedostatek lidských zdrojů se stává společným jmenovatelem všech odvětví průmyslu. Mnoho firem jednak akutně hledá nové zaměstnance a jednak se snaží udržet ty stávající, aby jim neutekli „za lepším“. V řadě regionů je nezaměstnanost na nejnižší úrovni po roce 1990 a volné lidské zdroje prostě nejsou. A právě nedostatek lidí je často brzdou růstu firem, které by jinak mohly vyrobit a prodat více svých produktů. A přitom mnohdy stačí podívat se na problém trochu jinak a u jednotlivých pracovních činností a úkonů se ptát: „Musí to dělat člověk? Nejde to dělat jinak?“. Ano jde. Dokázal to již Henry Ford – řešením může být totiž automatizace. A u balení to platí samozřejmě také. 

Najít možné cesty, jak snížit náklady na balení, je jedna věc. Úspěšná aplikace těchto úsporných opatření je pak věc druhá. Velké množství firem bere balení a obaly jako nutné zlo. Je to pro ně oblast, které se často nevěnuje potřebná pozornost. Hlavně aby to „nějak“ fungovalo a zboží se dostalo neporušené tam, kam má. Pokud se však firma problematice balení a obalů začne věnovat, je možné pomocí optimalizací nalézt úspory i v řádech stovek tisíc korun ročně. Důležité však je do optimalizace zapojit všechny.

Stejně jako u materiálu (viz. můj první článek) tak i u konkrétního typu obalu může platit, že dražší varianta je ve výsledku levnější. Při počítání nákladu na balení je totiž vedle ceny obalu nutné započíst i další nákladové položky, přímé i nepřímé. Jde například o čas potřebný pro zabalení, náklady na energie, skladovací prostory či případné reklamace na dodané zboží, které se cestou poškodilo. Druhá zásada tedy zní:

Balte do správného obalu (krabice)

Bio- a Eko- jsou zaklínadla moderní doby a platí to i v obalovém průmyslu. Mnoho obchodních řetězců začalo před několika lety místo klasických tašek nabízet jejich ekologičtější variantu – rozložitelní, bio, recyklované, degradabilní a další tašky. „Biotaška“ je dnes „povinná“ v každém super/hyper řetězci. Bohužel, jak to bývá, dobré myšlenky se razantněji chopili „tvrdí“ obchodníci, marketingoví a PR šéfové, kteří o problematice bioplastů a zacházení s nimi neměli příliš ponětí. Anebo možná záměrně celou věc zjednodušovali, jen aby v očích veřejnosti a zákazníků vypadali jako dostatečně „zelení“. Pro takové chování již existuje termín greenwashing, tedy záměrná dezinformace za účelem prezentovat se jako environmentálně zodpovědná společnost.  Jak to tedy s bioplasty je ve skutečnosti?

„Máte vycházkové hole? Asi takhle dlouhé…“ Znalci Járy Cimrmana si jistě vzpomenou na úskalí telefonování z telefonních budek. Tato úsměvná scénka mi připomíná častý nedostatek při zadávání e-aukcí. Zákazník vyhlásí e-aukci na obaly a obalové materiály s takovým zadáním, ze kterého není vůbec jasné, co vlastně potřebuje. Vynechání klíčových parametrů jednotlivých obalů (ať záměrné nebo z neznalosti) velmi zvyšuje riziko, že e-aukce nenaplní svůj účel a bude odsouzena k nezdaru. Zadavatel si často myslí, že krabice je prostě krabice a lepicí pásky jsou přeci všechny stejné. Ale není to pravda. Přitom správné zadání je jedním z klíčových předpokladů pro úspěšnou realizaci e-aukce se všemi očekávanými benefity – úspora času, úspora nákladů, větší transparentnost apod.